Jiří Lábus: Proč jsem se nikdy neoženil? Pro mámu jsem byl ještě ve třiceti „malý Jiříček“ a holky prostě utíkaly

Vztahy

Známý a oblíbený český herec Jiří Lábus (73) získal v divadelním a filmovém světě mnoho uznání a obdivu. Jeho výjimečné herecké dovednosti a schopnost vtělit se do různorodých rolí, to z něj učinilo ikonu českého uměleckého prostředí. Každopádně, i přes svůj profesní úspěch, zůstává ve svém osobním životě poměrně uzavřený a nikdy nezaložil vlastní rodinu. Vlastně ani nikdy neměl pořádně ženskou.

Tajemství jeho „neženatého“ života a absenci vlastní rodiny je možné nalézt v jeho dospívání. Jiří Lábus sdílel v nahrávkách pro projekt Nevyslovené monology, že jeho vztahy byly do značné míry ovlivněny péčí a láskou jeho rodičů a prarodičů. I když měl zájem o partnerský vztah a manželství, zdá se, že mu osud zkrátka v této oblasti nepřál.

Ve svých vzpomínkách přiznal, že jednou, když si přivedl dívku domů, jeho babička nechtěně zhatila potenciální vztah. Prý začala dívce vyprávět, že když je maminka v lázních, Jiříček krásně bumbá mléko. I tento maličký moment ukázal na to, jak vlivní lidé kolem něj mohou zasahovat do jeho osobního života. Své dívky pak vždy představil rodičům, ale některé situace vedly ke komickým zvratům a nedorozuměním. Někdy až k samotnému ponižování.

Zdá se, že i když byl Jiří Lábus ochoten vstoupit do manželství, vztahy se často komplikovaly, a nakonec nikdy nedošlo k uzavření manželského svazku. Několikrát přemýšlel o sňatku, ale vždycky něco způsobilo, že se tato myšlenka rozplynula.

Vše zdůvodnil tím, že bydlel se svými rodiči poměrně dlouho. Jeho matka si uchovala pocit, že je stále malý Jiříček, což zřejmě komplikovalo jeho postavení v očích partnerek. Ačkoliv je už dávno samostatným jedincem a slavným hercem, v osobním životě a v komunikaci s rodinou se mu zkrátka nedaří. Nemyslí si však, že by to byla jeho vina.

Jiří Lábus je ale také zodpovědný ohledně své budoucnosti. I když se rozhodl nezaložit rodinu, snaží se finančně připravit na stáří, přičemž zvažuje možnost pobytu v nadstandardním ústavu v případě závažného onemocnění. Tato rozhodnutí jsou tedy ovlivněna zkušenostmi z jeho rodiny, zejména zkušeností s nemocí jeho otce, který trpěl Parkinsonovou chorobou.

Redakce Top-Fun.cz oslovila psycholožku Petru z pražského Motola, aby se k tomuto článku vyjádřila a dala případnou radu budoucím rodičům. „Tady je to špatně. Své dítě prostě musíte umět pochválit, ocenit, ale zároveň ho nechat, aby se naučilo poradit si s jakoukoliv situací. To v životě zkrátka bude potřebovat. Nemůžete ho rozmazlovat, nedávat mu něco okamžitě zadarmo, musí se prostě snažit. I když se to ale nepovede, mělo by být oceněno a dát mu jasně najevo, že i snaha se cení. Pokud v tomto případě ještě „Jiříček“ ve 25 letech bydlel s maminkou, která mu vařila, dala vše pod nos, ale zároveň ho shazovala před ostatními, nedivím se, že chce zůstat sám. Už to v sobě má zaryté.“